Útlúčká knížečka a přesto mi dala zabrat.... Neustále opakující se věty, to bylo něco tak častého až jsem měla pocit, že čtu slohovou práci středoškoláka... Nicméně vhled do toho jak to chodilo "za císaře pána" byl zajímavý, ale místy mně ač jsem se branila rozčilovalo, že jen proto, jak se někdo narodil se zlatou lžičkou v ústech, mohl na lidech chtít cokoliv, říkat jim cokoliv, chovat se k nim jakkoliv.... Hrozné, každý člověk má svou důstojnost a cenu.

Jak popsat tuto knihu? Krásné téma avšak nelíbil se mi styl zpracování knihy. Byť šlo o vzpomínání již staré osoby, která měla problém si mnoho věcí vybavit, nebo naopak si neuvědomila, zda se s námi již o tu či onu událost podělila, a tak ji zopakovala. To útržkovité vyprávění příběhu jej spíše ochuzovalo, než obohacovalo. Stejně jako trhání šatů, které snad mělo přidat do příběhu dynamičnost. No nevím. Život Anny byl beze sporu barvitý a velmi nelehký. Neboť jí už od dětství vštípili, že je bastard, a to je něco méněcenného, co stojí za opovržení a nezaslouží si žít svůj vlastní plnohodnotný život, a tak je raději odeslána na službu do Vídně. Proto se domnívám, že by chtělo na stylu zpracování ještě v mnohém zapracovat. Velmi by se mi líbilo, kdyby se tématu chopil spisovatel/ka s barvitějším vypravěčským umem.