Něžnější knížku jsem asi ani nečetla. Fakt nádherně dojemné a miloučké :)) Knížka je v podstatě o smíření se se životem a hlavně smrtí. Je to nedílná součást bytí a člověk to má brát takové, jaké je. Příběh sleduje Tovu, jak se stále vyrovnává se ztrátou svého syna, a posléze i manžela. Ze smutku jí pomůže chobotnice Marcellus a stanou se moc dobrými přáteli. Pak také pozorujeme příběh Camerona, kterého v dětství opustila matka a žil pouze se svou tetičkou Jeanne. Jeho vývoj mě taky moc bavil a od začátku jsem ho měla ráda. Ale hlavně mě uhranul chobotničák Marcellus. Tak inteligentní stvoření, tak pozoruhodně bystré a empatické. Moc se mi líbily jeho úvahy a celkový přístup k světu. Nechce se mi to tu tak moc spoilerovat, tak jenom napíšu, že jsem na konci uronila několik slz. Jak dojetím, tak štěstím, tak smutkem. Skutečně žádná jiná knížka se tolik nedotkla mého srdce jako právě tahle. Moc ji všem doporučuju ;)

Tuto knížku jsem objevila v knihovně omylem, ale když jsem viděla její hodnocení, tak jsem si jí půjčila. Po přečtení anotace jsem si říkala, že ji asi brzy zase odložím, ale dala jsem ji šanci a byla skvělá. Příběh mě naprosto pohltil, soucítila jsem s každou osobou, která v knížce byla. Všechny osudy byly vykresleny s citem a několikrát jsem byla hodně dojatá. Musím říct, že o příběhu stále ještě přemýšlím a knihu všem doporučuji :)