Pokračování knihy Nové nebe, na které jsem v knihovně narazila docela brzy, takže jsem se v té přehršli postav jakžtakž orientovala, v něčem autorka pomohla připomenutím. A vše bylo jako přes kopírák prvního dílu, opět spousta událostí pouze načrtnutá a během odstavce vyřešená:-), někdy jsem se musela i zasmát jakým šmahem to autorka brala. Styl psaní je popisný, jednoduchý , zcela bez emoční, dialogy často opravdu banální, zápletka , no, vlastně ani nevím, táhla se několik let, aby se potom ve dvou řádcích vyřešila:-). Ano, je to prostě červená knihovna, tvářící se jako široce koncipovaný historický román. Abych to tak pojala, to bych nesměla číst před pár dny román Silnější než smrt, to bylo jiné kafe. Přesto hodnotím 3,5 * , já to zvládla přečíst za dvě odpoledne a z nějakého důvodu otáčela stránku za stránkou. Možná proto, že mi v těchto dnech jednoduchý příběh vyhovoval, napětí jsem užila u televizní obrázky víc než dost. A taky mělo, díky Bohu, dobrý konec :-).

Když mi autorka (kupodivu autoři tohle nedělají) naservíruje na prvních deseti stranách víc než deset osob, jejich vazeb minulých a současných (i budoucích - věštba!), a pokračuje dalšími hrstmi ještě v dalších místech děje, mám chuť ji uškrtit. Naštěstí se vyhnu zločinu jednoduše: knihu odhodím jako nevhodnou, pro sebe nečitelnou, nic nepřinášející. Navíc jsem si stihla přečíst poznámky o tom, jak je příběh, osoby a místa zcela fiktivní a plně v režii autorky, takže tuplem nemám zájem. Dozajista to není historický román, ale bohapustá romantika, umístěná do momentálně velmi populárních kulis...