Koupila jsem ve slevách a když jsem pročetla pár prvních kapitol, napadlo mě, zda to nebyl omyl. Raději jsem proto knihu odložila a začala jsem číst Nimbus, a potom Kouzla vzhůru nohama. Jenže pak přišel den našeho školního výletu a já jsem se probudila příliš brzo, ježto jsem byla nervózní, abych na nic nezapomněla a aby všechno klaplo. Když jsem měla všechno sbaleno a pořád ještě hodinku k dobru, sedla jsem si k Princi Margarínovi a dočetla jsem ho. A najednou jsem si připadala, jako bych spolkla tabletku štěstí - rozhostil se ve mně úžasný klid a já jsem si uvědomovala, jak je na světě krásně, jak venku cvrlikají ptáci, otevřeným balkónem fouká příjemný větřík, všechno je zelené. A to vše mi tak skvěle ladilo s textem Marka Twaina, se zajímavými obrázky i se správně zvědavými otázkami Philipa Steada. No a pár slov na vysvětlenou moji pohodu tak nějak korunovalo. Paráda! Mark Twain spokl poslední doušek čaje a postavil prázdný hrnek na stůl. "Jsou lidé, kteří neslyší řeč zvířat," řekl. "A pak jsou lidé, kteří neslyší vůbec nic."

To jsem si takhle prochazela regaly v knihkupectvi...a zamilovala se. A nebyla to laska na jeden vecir. Protoze neobycejne ilustrace a krasna slova Twainova cini z teto knizky krasny pribeh nejen pro deti a jejich rodice, ale I bezdetne dospele. Nechte se unest do zvlastni zeme, kde beha kure jmenem Mor a Nestovice a kde vas na kazde strance ceka obrazkove prekvapko. Bozi.