Jedna z nejkrásnějších a nejhezčích knížek, jaké jsem kdy četla. Viděla jsem i film a byl taky moc hezký ale detaily, které byly v knížce, ve filmu zdaleka nebyly.

Na film jsem se syny šla krátce po jeho premiéře, kluci na něm byli ještě se školou. Líbil se nám všem, a proto když jsme v katalogu Albatrosu zahledli knížku, tak jsme ji také museli mít. Předčítala jsem ji asi půl roku po filmu, některé věci jsem si z filmu uz nevybavovala, ale synové ano, protože film viděli dvakrát. Na knize je zajímavé to, že je vyprávěna Tondou (ich-forma) a hovorovým jazykem. Kniha tak vysvětlí některé věci, které ve filmu přehlédnete, anebo úplně nepochopíte, protože se jedná o myšlenkový pochod na venek neviditelný, ale v knize krásně popsaný. V knize jsou i hezké ilustrace. Kniha se nám líbila a bavila nás ji číst, doporučujeme. Kniha má i pár humorných souvislostí, které ve filmu nejsou. „Dole v hale balancuje na štaflích domovník, to mi v jeho věku pripada vážně riskantní. Je na první pohled jasný, že už nemá mámu, protože ta by mu to stoprocentně nedovolila.“ „No jo, nosím nátělník, no a? Mama říká, že je to základ. Nevím ceho, asi rodiny.“ No, a pár dní po dočtení knížky mladšímu synovi začalo vrtat v hlavě, co se stane, když nám umře náš domovník.