Nebudu předstírat, že jsem k Alchymistovi předstupoval nepředpojatě. Coelho a jeho sluníčkoví lidičkové mi pijí z žíly už dlouho. Realita však překonala mé nejčernější představy.
Kniha je jazykově i obsahově chudší než obyvatel mogadišského slumu. Vše se točí v podstatě jen kolem myšlenky, že každý sen se splní, pokud se ho nevzdáme. Nesmysl, samozřejmě, ale je to dostatečně laciné a líbivé, aby se...
Nebudu předstírat, že jsem k Alchymistovi předstupoval nepředpojatě. Coelho a jeho sluníčkoví lidičkové mi pijí z žíly už dlouho. Realita však překonala mé...
Nebudu předstírat, že jsem k Alchymistovi předstupoval nepředpojatě. Coelho a jeho sluníčkoví lidičkové mi pijí z žíly už dlouho. Realita však překonala mé nejčernější představy.
Kniha je jazykově i obsahově chudší než obyvatel mogadišského slumu. Vše se točí v podstatě jen kolem myšlenky, že každý sen se splní, pokud se ho nevzdáme. Nesmysl, samozřejmě, ale je to dostatečně laciné a líbivé, aby se tím prostý lid opíjel jako devadesátiprocentním rohlíkem. Je příznačné, že jde o nalezení hromady peněz.
Také láska je pojata velmi nedůvěryhodně. ("Miluji tě, protože se celý vesmír spojil, abych se k tobě dostal!" - kdyby mi někdo řekl podobnou frázi, asi bych ho utloukl ztvrdlým perníkovým srdcem)
Do toho se tu a tam objeví nějaké to moudro ukradené odjinud, třeba z Bible nebo z lidových rčení. Troufám si odhadovat, že nejeden nevzdělaný čtenář je přiřkne autorovi, což je samozřejmě záměr. Pobavilo mě, jak v některých pasážích Coelho vyloženě očkuje své čtenáře proti "zlým intelektuálským knihám", což je ale ve srovnání s Alchymistou téměř každá.
Kniha má dva klady. Zaprvé je velmi krátká a zadruhé si stačí přečíst jednu náhodnou kapitolu, aby člověk věděl, o čem je - základní teze se omílá pořád a pořád a pořád a pořád...
Na konci knihy jsem, stejně jako Santiago, našel poklad. V mém případě to bylo zjištění, že ji konečně mohu odložit.
Číst více
Číst více