Skvělé, jsem tak ráda, že autorce se podařilo udržet laťku série tak vysoko. Úvodní zápletka s útěkem přátel umožnila zdramatizování výcviku a tréninků. Vždy, když by mohl příběhu docházet dech, objeví se nějaké monstrum nebo upír, případně více monster a více upírů, které je třeba zlikvidovat, nebo se s nimi skamarádit. Vlastně mi přišlo nepravděpodobné jen to, že by Sára při uvěznění nenapadla věznitele, když by do cely přišel jen jeden. Romantická linka velmi krásná, něžná a citlivá. Setkání s matkou zajímavé a totožnost Pána překvapivá. Bonusem jsou vtipné dialogy a hlášky přátel. Ráda doporučím, skvěle jsem se bavila a četla jsem jedním dechem. Už se těším, až si celou sérii přečtu znovu.

„Proč jsi mi nevynadal, že jsem odešla z Westhornu?“ „Ty bys chtěla, abych ti vynadal?“ „Ne, ale bereš to nějak podezřele dobře.. Jsi na mě hodný, protože jsem byla nemocná?“ „Ano, ale neboj se. Jsem si jistý, že mi co nevidět poskytneš hromadu důvodů pořádně tě seřvat.“ Samotářka je příjemná kniha, u které se pobavíte, napnete, dojmete, otráveně protočíte oči i uvažujete, jestli to není nějak moc jednoduché. První polovina knihy byla úžasná; akční, poutavá, zábavná. Zhruba od poloviny najednou příběh trochu ztrácí jiskru a je takový utahaný. Sary nejistoty, váhavosti a opakujících se pubertálních výlevů bylo na mě trošku moc. Zkrátka dospívání.. :-) Trošku škoda toho zrychleného závěru. Celkově hodnotím celou sérii velice pozitivně a budu se těšit na podzimní přídavek z pohledu Nikolase.